Ford
Vznik automobilky
30. července 1863 se na farmě v
Greenfieldu, asi 15 kilometrů od Detroitu v americkém státě Michigan,
narodil Henry Ford. Henry byl nejstarší ze šesti dětí, po něm ještě
přišli na svět tři bratři a dvě sestry. Henryho rodiče byli irští
emigranti, kteří se do Ameriky vystěhovali kolem roku 1843. Rok i měsíc
Henryho narození byly pro americkou historii mimochodem neobyčejně
významné. Právě v červenci 1863 se totiž u Gettysburgu odehrála jedna z
klíčových bitev války Severu proti Jihu, po níž se poražená jižanská
armáda pod vedením generála Leeho už nedokázala vzchopit a nakonec v
roce 1865 kapitulovala. V celé válce zahynulo kolem půl milionu mužů.
Po vítězství Seveřanů však došlo ke sjednocení a Spojené státy pak
prošly velmi rychlým vývojem, přinášejícím zásadní změny, jež vytvořily
prostředí k pozdějšímu grandióznímu úspěchu Henryho Forda jako výrobce
automobilů.
Občanská válka potřebovala stále více munice, uniforem,
zbraní - a to mělo za následek pořád rychlejší a výkonnější výrobu,
která se po válce velmi rychle přeorientovala na intenzivní výrobu
mírovou. V roce 1869 pak bylo dokončeno propojení východního a
západního pobřeží USA první železniční tratí. Rozvoj železnice měl
zásadní význam pro osídlování nových oblastí. Ve stejné době došlo i k
dramatickému skoku ve vývoji hutního průmyslu, když vznikla první
martinská pec, umožňující lacinou a snadnou výrobu vysoce kvalitní
oceli. V roce 1865 byl kromě toho v údolí řeky Allegheny v Pensylvánii
položen i první americký ropovod, dodávající základní surovinu nově
vznikajícímu petrolejářskému průmyslu. Kromě průmyslových odvětví se
mohutně rozvíjelo i zemědělství. Železnice usnadnila přístup k
obrovským pozemkům na západě USA, kam se po následujících padesát let
začaly stěhovat statisíce zemědělců - osadnických rodin pocházejících
často z Evropy. Právě tito lidé a jejich potomci pak vytvořili významný
odbyt pro výrobky amerického průmyslu - včetně automobilového. Tak byly
položeny základy k úspěchu amerického strojírenského průmyslu, jenž se
zanedlouho měl stát chloubou severoamerického kontinentu.
Henry Ford
vyrůstající na osamělé farmě měl o tom všem jen velmi kusé informace, i
když mimořádný vztah k technice byl jeho charakteristickou vlastností
už od nejútlejšího věku. Jeho otec William Ford ovšem ze svého syna
příliš velkou radost neměl. Doufal totiž původně, že mu jednou svou
farmu předá, jenže Henry zemědělství doslova nenáviděl a zemědělským
pracem se úspěšně vyhýbal. Nebyl ovšem ani zdaleka líný - a jakmile
dostal nějakou mechanickou práci, od opravy dveřních pantů až po
nabroušení kosy, pustil se do ní s obrovským nadšením a překvapivým
fortelem. Jinak ale považoval farmaření za ztrátu času. " Jaké je to
plýtvání", napsal dokonce později v jednom ze svých novinových článků,"
když musí lidská bytost trávit hodiny a dny za pomalu se pohybujícím
párem koní. " Henryho zato vzrušovaly možnosti, které odkrývala moderní
technika a jež by podle jeho názoru často bylo možno použít po ulehčení
dřiny právě na farmách a pastvinách. Jenže technický pokrok si v té
době mnoho cest do zemědělství najít nedokázal, zabýval se jinými
oblastmi, a tak farmáři museli pracovat stejně namáhavě a neefektivně
jako jejich prapradědové o sto let dříve.
Mladého Henryho v té době
proto daleko více než farmaření začaly zajímat hodinky, snad proto, že
to bylo jediné precizní technické zařízení, se kterým se na farmě mohl
dostat do styku. Od fascinace přesným hodinovým strojkem běžné u jeho
vrstevníků se však brzy dostal k dokonalému pochopení mechanismu - a za
čas spravoval hodinky širokému okolí. Henryho názory na farmářský život
ho stále více odcizovaly jeho otci, o němž byl přesvědčen, že svůj
život na farmě trestuhodně promrhal. Henry tohle prostě nebyl ochoten
podstoupit. Otec, tvrdý farmář považující city za zbytečnou ztrátu
času, zase svého syna hodnotil hlavně podle jeho vztahu k práci na
farmě - a tak není divu, že si ti dva rozuměli stále méně. Když pak v
roce 1876 Henryho matka zemřela při dalším porodu, nezbylo zvídavému
jinochovi nic, co by ho na farmě ještě drželo. Nějaký čas sice ještě
zůstal, ale už v roce 1879 farmu opustil a dal se v šestnácti letech
najmout jako mechanik. To už jeho období hodinářské vystřídala epocha
obdivu k parním strojům. Když dokonce v roce 1877 poprvé na cestě do
města potkal silniční parní lokomotivu, způsobil malou dopravní zácpu,
když se nekompromisně vrhl na řidiče parostroje a zahrnul ho spoustou
otázek ohledně techniky jeho vozidla. V tomhle směru měl Henry štěstí:
detroitská dílna, která ho přijala do prvního zaměstnání, se totiž
zabývala právě parními stroji. Od prvního místa k založení vlastní
výroby automobilů však Henrymu Fordovi ještě zbýval pořádný kus cesty.
I když myšlenkami na vlastní firmu se zabýval už v té době. Původně
uvažoval o hodinářství, ale spočítal si, že by se mu výroba hodinek
nevyplatila. Už v té době ovšem došel ke geniálně jednoduché myšlence,
kterou si také zaznamenal do svého deníku. Že totiž průmyslová výroba
může být velmi úspěšná jen tehdy, když se podaří najít způsob, jak
levně vyrábět něco, co každý potřebuje. A později si ještě připsal:
"lidé někdy nevědí, co vlastně chtějí, pokud jim to někdo neřekne".
Když se nad tím zamyslíme, dojdeme k názoru, že v této větě mladičký
mechanik vlastně už tenkrát vyslovil základní ideu moderní reklamy.
V
té době se ovšem Fordova životní dráha od techniky vrátila zpátky k
farmaření. Jeho otec mu totiž v roce 1884 věnoval šestnáct hektarů
lesa. Doufal totiž, že syn už zmoudřel a že ho tímto způsobem dostane
zpátky na farmu. Henry překvapivě přijal a na dalších pět let se stal
nadšeným pěstitelem lesa a majitelem pily. Nadto si postavil dům a v
roce 1888 se oženil s místní dívkou Clarou Bryantovou. Krátce po svatbě
ovšem v Henrym znovu zaplála celoživotní, fatální a neuhasitelná vášeň
pro techniku. Chvíli ještě odolával, ale koncem léta 1891 přece jen
naložil všechen svůj nábytek na vůz a odstěhoval se i s Clarou do
Detroitu. Náhodné setkání mu zajistilo místo v Detroit Edison
Electricity Company - a Ford se v oboru, který v té době zažíval
obrovský rozmach, rychle vypracoval, jakkoliv mu elektřina do té doby
příliš mnoho neříkala. Za čtyři roky už byl hlavním inženýrem v
detroitské elektrárně. Záliba v mechanice a v motorech ho ovšem
neopouštěla. Vybudoval si malou dílnu nejdříve v kuchyni a potom v
kůlně u domu, kde bydlel, a snažil se postavit spalovací motor vlastní
konstrukce. Dříve než fungujícího motoru se ovšem dočkal potomka: v
roce 1893 se totiž narodil jeho jediný syn Edsel. Jen málokdo si dokáže
představit, jak obtížné bylo sestavit motor a pak i celý automobil jen
ze součástek, které si konstruktér sám a prakticky na koleně vyrobil.
Henry se pro ten účel spojil s mechanikem Bishopem - a za dva roky se
jim přece jen podařilo vytvořit nehezké monstrum na kolech z bicyklu
poháněných gumovým pásem. Stroj pojmenovaný "Kvadricykl" měl ovšem
jednu obrovskou výhodu: skutečně jezdil.